O pejscích je neuvěřitelně moc blogů,stránek atd.Takže u nás nic kromě obrázků nebude...
Březen 2012
Obrázky morčátek,pískomilů a osmáků
28. března 2012 v 20:39 | Rosie | Morčata + pískomilové + osmáci...




Morče - Chov
28. března 2012 v 20:30 | Rosie | Morčata + pískomilové + osmáci...Chov morčat
Stejně jako při chovu jiných domácích mazlíčků je potřeba zajistit zvířeti vhodné podmínky a věnovat mu dostatek času. Morčata jsou zvířata společenská, zvláště samice je proto možné chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se většinou nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát, a to i když spolu žijí od narození. Ale přesto jsou případy, a není jich málo, kdy se samečci neperou.
Vhodné obydlí pro jedno morče je klec o ploše minimálně 80×50cm a výšce 35-40cm. Ta by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan (na ten jsou morčata náchylná) a pokud možno ani zdroje hluku, jako např. televize, ovšem u většiny chovatelů tento faktor nezpůsobuje žádné komplikace.
Je několik možností, jak morče ubytovat:
- Klec - asi nejčastější používané obydlí pro morčata. Dá se koupit v každém zverimexu, momentálně je již i na trhu velká nabídka co do barev a velikostí. Mezi výhody patří snadná přenosnost, vzdušnost a jednoduché čištění, mezi nevýhody cena, nebezpečí průvanu (pro morčata je průvan velmi nebezpečný), možnost broušení zubů o kovové mříže klece a také občasné vyhazování podestýlky z klece.
- Plastbox - dosti podobný kleci, ale místo mříže je vršek plastový průhledný poklop. Díky tomu na morče netáhne a nevypadává ven podestýlka, ale zase je v plastboxu trosku horší ventilace(mřížka je jen z vrchu) a tak se musí častěji čistit, aby v něm nebyla příliš velká vlhkost.
- Akvárium - podobné výhody a nevýhody jako plastbox, navíc ale v něm bývá problém s upevněním napaječky, také čištění je těžší a hrozí uštípnutí skla a poranění. Pokud není akvárium vloženo do nějaké bedny ap. je také menší soukromí pro chované jedince.
- Doma nebo na zakázku vyrobená ubikace - často využívané chovateli, ubytování obvykle vypadá jako skříň z lamina s šuplíky z plexi nebo skla, někdy jen se sklem vysokým 25-30 cm v přední stěně. Jednotlivé ubikace se lehce čistí, s morčaty se jednoduše manipuluje (proto se i lépe ochočují) a přitom nejsou vystavena průvanu. Také toto ubytování skýtá možnost variací a lze jej vhodně zakomponovat do vybavení bytu. Mezi nevýhody ovšem patří váha, díky čemuž se s celou sestavou špatně manipuluje, toto se ale dá částečně vyřešit např. kolečky.
- Venkovní výběh v létě oplocený kousek travnatého plácku (chráněný i z vrchu před útoky dravců, psů a koček). Morčata jsou tak stále na čerstvém vzduchu. Je ale třeba dávat pozor na přehřátí od slunce, proto je potřeba zajistit i chladnější místo ve stínu, aby se morčata měla kam schovat.
Jako podestýlku je vhodné použít hobliny (piliny jsou příliš jemné, dráždí oči a vnikají do nozder; sláma může způsobit poranění očí, které jsou u morčat přirozeně vystouplé). Dalšími možnostmi jsou dřevěné pelety, dělají se i slaměné či konopné pelety. U konopných pelet je ale možný výskyt parazitů, ti se však dají lehce odstranit vystříkáním nějakým přípravkem (např. Arpalit). Je také vhodná kukuřičná drť, která moč vsákne do sebe a zabraňuje tak zápachu, někdo používá i kočkolity. Seno je vhodné pouze jako potrava, pokud možno každý den, nikoli však jako podestýlku, protože nasákne močí a velmi rychle začne zapáchat.
- Je potřeba kontrolovat, zda u morčat dochází k dostatečnému obrušování zubů a nepřerůstají-li mu drápky. V případě že ano, je potřeba pravidelně zastřihávat. V případě, že si na tuto činnost netroufne sám chovatel, je nutné navštívit zvěrolékaře.
Morče - historie
28. března 2012 v 20:30 | Rosie | Morčata + pískomilové + osmáci...Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy. Avšak výzkumy naznačují, že černá morčata byla (nejspíše z pověrčivosti) hned po narození usmrcována. V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti biolog Conrad Bessner[2].
Morčata byla dovezena do Evropy kolem 16.století[3] a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii. Zpočátku si je mohli dovolit jen bohatí lidé. V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla vlna obliby morčat, která trvá dodnes.
V dnešní době existuje mnoho různých plemen morčat, lišících se barvou, délkou či strukturou srsti, barvou očí a cenou.
Králíčci na obrázcích - nebojte,bude jich víc♥
27. března 2012 v 17:54 | Rosie | KrálíčciMáme tu hodně psaní o králíčcích,tak je musíme i vidět,aby si je naše děti za dvacet let nepletli s jeleny♥









Křečouni na fotkách aneb fotek tu bude víc!!!♥
27. března 2012 v 17:48 | Rosie | KřečciMáme tady samé texty a žádné obrázky!Musíme to napravit:D




Kupujeme křečka
27. března 2012 v 17:35 | Rosie | KřečciKaždý, kdo se rozhodne pro pořízení malého přítele, by si měl nejprve odpovědět na následující otázky:
Mohu křečkovi zajisti kvalitní potravu i dostačující bydlení?
Znám spolehlivého člověka, který se mi o křečka postará, až budu pryč (v nemocnici, na dovolené…)?
Znám v nejbližším okolí veterinární pohotovost se specializací na malé hlodavce?
Jsem ochotný v případě, že křeček onemocní, nechat menší či větší čásku na veterině?
Mám doma klidný kout, do kterého mohu postavit rozměrnou klec, kde křeček nebude v noci nikoho rušit (např. kousáním mříží)?
Budu mít čas se křečkovi po večer věnovat?
Pokud je odpovědí na všechny výše uvedené otázky jasné ano, dalším krokem je hledání dobrého a spolehlivého chovatele v okolí. Křeček od chovatele bude zdravý a ochočený.
Přehledný seznam chovatelských stanic i s aktuální nabídkou naleznete zde (ozkaz na Katky seznam).
Jednoho nebo více?
Spousta lidí má za to, že křečci potřebují kamaráda svého (nedejbože jiného) druhu. Realita je však trochu jiná.
Křečci a křečíci jsou teritoriální a samotářská zvířata a přítomnost dalšího jedince je pro ně zpravidla velice stresující. Proto jsou zásadně chováni po jednom. Snesou se pouze v době páření, když má samice říji. Výjimkou jsou pouze křečíci Roborovského a Campbellovo, které je možné chovat ve skupinkách.
Na co se při výběru křečka zaměřit?
Křeček by měl mít zdravou ( = lesklou a huňatou) srst.
Neměl by mít žádná zranění, stroupky nebo pupínky.
Tělo by mělo být oblé.
Oči by měli být čisté, lesklé, otevřené a nemělo by z nich téct.
Výběr křečka je vhodné nechat na pozní odpoledne, protože přes den křečci spí.
Nutností je pořízení přepravky, ve které si křečka přinesete od chovatele domů. V chladnějších měsících je nutné přepravku zateplit (je možné nechat si na zakázku ušít zateplení, ale dobře poslouží i taška v kombinaci s teplou dekou).
Na cestu je vhodné křečkovi připravit dostatek zeleniny.
Doma už by na něj měla čekat plně vybavená a připravená klec (viz. Ubytování).
Je vhodné křečka nejprve nechat nějakou dobu přivykat na nové prostředí, než se plně aklimatizuje
Tak něco základního♥
27. března 2012 v 17:34 | Rosie | KřečciO křečcích
Takoví jsou křečci:
- křečci žijí většinou jako samotáři a patří do čeledi Křečkovití (Cricetidae)
- křečci jsou hlodavci, jejich zuby neustále dorůstají, proto si je křečci musí pravidelně obrušovat
- křeček může své torby značně roztáhnout tak, že připomíná rogalo, sahají mu od tlamičky až po pas
- křečci jsou aktivní pouze večer a v noci, přes den spí
- křečci jsou převážně býložraví, ale i oni potřebují čas od času živočišné bílkoviny
- dožívají se pouze dvou, maximálně tří let
- křečci se potřebují hodně hýbat
- nejdůležitějším smyslem je pro křečka čich, je tak dokonce schopen poznat svého majitele
- na větší vzdálenost křečci příliš dobře nevidí, v denním světle jsou téměř slepí
Křeček a jeho smysly:
Pro orientaci v okolí je pro člověka nejdůležitější zrak. Následuje sluch a nakonec čich. U křečků je toto pořádí obrácené.
Pro orientaci v okolí je pro člověka nejdůležitější zrak. Následuje sluch a nakonec čich. U křečků je toto pořádí obrácené.
Čich: stejně jako my poznáme člověka podle jeho vzhledu, ukládá si křeček do paměti vzory pachů a s jejich pomocí pak i po dlouhé době rozezná příslušníky stejného druhu, nepřátele i své chovatele. Páry nebo příbuzenstvo se rozeznávají podle skupinového pachu, který i přes jejich přirozené agresivní sklony zajistí mírné chování. Potravu je křeček schopen ucítit na velké vzdálenosti. Díky pachovým značkám, které zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty a místa, a díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí i potmě. Současně tak označuje své území proti všem možným vetřelcům.
Sluch: schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku. To jim neslouží na obranu proti neptřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání se. Tak mohou všechny mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima, nebo mají hlad či žízeň. Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará. Během dne křeček složí své ušní boltce, aby mohl nerušeně spát.
Zrak: jakožto noční tvor nedisponuje křeček nijak zvlášť dobrým zrakem. Vnímání tvarů a barev je patrně pouze nedostatečně rozvinuto. Naproti tomu je křeček se svýma po stranách posazenýma kulovitýma očima schopen jedním pohledem zachytit celé své okolí. Dá se říci, že křeček má opravdu široký rozhled - asi 110 stupňů. Na naše poměry je křeček ovšem poněkud krátkozraký, na vzdálenost větší než 1 metr je již stěží schopen rozeznat kontury. Pohyby, třeba blížícího se nepřítele, ovšem je schopen rozeznat na větší vzdálenost. Na denním světle je křeček téměr slepý. To také vysvětluje jeho často pozorovatelnou lekavost, ocitne-li se náhle v neznámém prostředí.
Hmat: stejně jako hmatové vousky slouží rovněž jemné chloupky na bocích a na předních i zadních končetinách k orientaci v noci. S pomocí těchto speciálních chloupků a vousků je křeček schopen vnímat překážky, které se mu postaví do cesty. Kromě toho mu také pomáhají lépe odhadnout, zda je pro něho otvor či průlez dostatečně široký.
Dobré rady a zajímavosti 1.díl
20. března 2012 v 13:10 | Rosie♥ | KrálíčciCo dělat a nedělat poté, co si přinesete
králíčka domů
Tento článek je stručným shrnutím nejdůležitějších věcí do prvních dnů a týdnů s králíčkem. Můžete si ho vytisknout, nosit u sebe, když jdete nakoupit něco nového pro králíčka, vystavit si ho na stole a pročítat, když si honem rychle s králíčkem nebudete vědět rady. Hodně štěstí a přejeme krásný budoucí společný život s králičím kamarádem :)
Ochrana králíčka před okolím
Prostředí
Chraňte ušáka před setkáním s cizími psy.
Nevystavujte králíka přímému slunci bez možnosti úkrytu (na zahradě v ohrádce nebo v kleci na balkóně).
Odstraňte z králíkova dosahu pokojové květiny. Bývají jedovaté, což králíci nepoznají a velice rádi je konzumují
Výchova k čistotnosti a chození na toaletu
Zákazy
V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti.
- 1) Králíka vzít a odnést na toaletu.
- 2) Dát králikovi na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že tohle tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem a taktéž odnést na zachůdek. A až ušáka nachytáte na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.
Postup č. 1 je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi ámen). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, Vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a budou před Vámi prchat, i když je budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č.2.
Upozornění:
- Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů.Některým králíkům trvá déle, než se na zachůdek naučí chodit - vzpomeňte, jak dlouho to trvalo Vám, než jste vyrostli z plenek ;) Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.
- Králíkovi dejte do klece podestýlku IHNED pouze do toaletya do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v toaletě, nebude mezi tím rozlišovat ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná než v toaletě a na toaletu se nenaučí.
Co dělat a nedělat poté, co si přinesete
králíčka domůTento článek je stručným shrnutím nejdůležitějších věcí do prvních dnů a týdnů s králíčkem. Můžete si ho vytisknout, nosit u sebe, když jdete nakoupit něco nového pro králíčka, vystavit si ho na stole a pročítat, když si honem rychle s králíčkem nebudete vědět rady. Hodně štěstí a přejeme krásný budoucí společný život s králičím kamarádem :)Ochrana okolí před králíčkem
Hlodání kabelůOdstraňte z jeho dosahu všechny kabely a šňůry (králíci je rádi hlodají, zvláště pokud jim někde překážejí v průchodu) nebo je schovejte do tzv. husích krků. Odnaučit jejich okusování nejde a pokud králík nějaký kabel najde a překousne, nemá smysl se na něj zlobit. Zlobit se může majitel leda na svoji lehkomyslnost a nedůslednost.Peřiny, postel a sedačkaNenechávejte rozestlané peřiny a neučte králíka skákat na postel nebo na sedačku. Králíci moc rádi do měkkých, savých věcí čurají. Toto nežádoucí chování se stupňuje v pubertě, kdy se králík snaží získat dominantní postavení ve "své skupině".- Uživatelka Halibeli k této problematice uvádí:
"Králíčci většinou do postele nebo na gauč (či křeslo) čůrají jen v období puberty. Je to od přírody spojené s upevňováním role ve smečce:-) Snaží se tak trošku pozvednout svoji důležitost případně si zařídit dominantní postavení (v přírodě si čůrají navzájem do hnízdeček - "Cha, si myslíš, že tady budeš velitel? To se mýlíš, sleduj, jak Ti načůram do pelechu")."
Ale taky to může být forma protestu.- Opět Halibeli:
"...a nebo se něco v bytě změnilo a neni ráda. Může to bejt sebemenší hloupost. Změna rozestavení nábytku, nová věc v bytě, byla u vás navštěva...cokoliv. Je to jen hra nervů, kdo vydrží tenhle boj dýl. Já jsem ho kdysi s Matyldou prohrála. Asi tak 20x mi počůrala sedačku (během pár dní) než mi došlo, že jí vadí, že jsem jí posunula asi o 50 cm záchod. Hned, jak jsem ho vrátila na původní místo, byl klid."
Ochrana králíčka před okolím
ProstředíChraňte ušáka před setkáním s cizími psy.Nevystavujte králíka přímému slunci bez možnosti úkrytu (na zahradě v ohrádce nebo v kleci na balkóně).Odstraňte z králíkova dosahu pokojové květiny. Bývají jedovaté, což králíci nepoznají a velice rádi je konzumují.Riziko úrazuOdteď se musíte stále dívat kam šlapete, protože králíci se velice rádi pletou pod nohy. Pokud nesete něco dobrého, co králík chce, zvyšuje se riziko, že vám začne samou radostí skákat před nohama a vy ho nechtě nakopnete. Pokud do něj omylem kopnete, nebo mu šlápnete na pacinku, hned se mu omluvte.
Nedělejte příliš prudké pohyby, králíka to leká.Výchova k čistotnosti a chození na toaletu
ZákazyV prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti.- 1) Králíka vzít a odnést na toaletu.
- 2) Dát králikovi na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že tohle tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem a taktéž odnést na zachůdek. A až ušáka nachytáte na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.
Postup č. 1 je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi ámen). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, Vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a budou před Vámi prchat, i když je budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č.2.Upozornění:- Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů.Některým králíkům trvá déle, než se na zachůdek naučí chodit - vzpomeňte, jak dlouho to trvalo Vám, než jste vyrostli z plenek ;) Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.
- Králíkovi dejte do klece podestýlku IHNED pouze do toalety a do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v toaletě, nebude mezi tím rozlišovat ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná než v toaletě a na toaletu se nenaučí. Viz odkaz Klece.
Mláďata v záchůdku často leží a odpočívají. Nebojte, s věkem je to přejde.- Někteří ušáci neradí chodí na rohový záchůdek. Tento problém lze vyřešit pořízením komfortnější obdélníkové toalety pro kočky.
- Umístěte králíkovi do pokoje alespoň jednu externí toaletu, kterou bude moct používat při pobytu mimo klec. V přírodě králíci nekonají potřebu do své nory a je možné, že Váš králíček bude taky tak čistotný, že upřednostní vyprazdňování mimo klec.
- Někteří králíci chodí neradi na toaletu, pokud jsou jako podestýlka používány dřevité pelety. Je možné, že jim vadí rachot při doskoku do zachůdku nebo je tvrdé pelety tlačí do paciček. Toto se dá vyřešit pořízením dřevité hrudkující podestýlky, která je jemnější.
- Pokud se Váš králík naučil chodit na toaletu, ale zničehonic máte pocit, že máte doma prasátko, které rozhazuje bytem bobky, jak se mu zlíbí, a je mu mezi 4-12 měsíci, pak můžete být klidní. Váš ušák se právě nachází v pubertě a bobky si značkuje území. Horší je, pokud si území začne značkovat močí. Za toto chování ovšem nemá smysl králíka trestat např. zavřením do klece. Králík jedná pudově a nemůže si pomoct. Pokud Vás značkování obtěžuje (čemuž se v extrémních případech skutečně nelze divit), měla by pomoct kastrace.
- Uživatelka Halibeli k této problematice uvádí:
Co jsou vlastně zač???
20. března 2012 v 13:05 | Rosie♥ | KrálíčciVěděli jste, že králík není hlodavec?
Králíci jsou občas řazeni do řádu Hlodavci (Rodentia), i když tam nepatří, mají svůj samostatný řád Zajíci (Lagomorpha). Svádí k tomu podobné znaky mezi oběma řády, jako jsou např. přední zuby zvané hlodáky - stále dorůstající zoubky, které si musí králíček pravidelně obrušovat (pokud to nezvládá sám nebo je má špatně rostlé, je potřeba to řešit u veterináře pravidelným zkracováním zoubků), nebo porod holých nevidomých mláďat. Hlavním rozdílem oproti hlodavcům je stavba zubů. Narozdíl od hlodavců mají v horní čelisti čtyři hlodáky, ve spodní dva.
Kostra králíka se vyvíjí nejrychleji do 6. měsíce života a proto zvláště v tomto období potřebuje dobrou výživu. Králík má 28 zubů (16 v horní čelisti, 12 v dolní čelisti). Řezáky (6) mohou ročně vyrůst až o 13 cm, takže si je králík musí mít o co brousit (větve). Od 18. dne stáří se králíčatům vyměňují zuby. Plný počet zubů dosáhne kolem 1 měsíce.
Jediným rozdílem mezi oběma zástupci čeledi Zajícovití, mezi zajícem a králíkem, je ve způsobu rozmnožování a odchovu mladých. Zatímco zajícové rodí své mladé v hnízdě již zcela osrstěné a s otevřenýma očima, jsou relativně okamžitě po porodu schopni se o sebe postarat (podobně jako morčata a činčily), králíci rodí mláďata ve vyhrabaných norách zcela holé, nevidomé a samostatně neschopné života. Malé králíčata se ještě cca 2-3 týdny vyvíjí v závislosti na péči matky a jejího mateřského mléka, než jsou schopni vylézt z hnízda. Vzájemné křížení králíka a zajíce není možné.
Králíci jsou občas řazeni do řádu Hlodavci (Rodentia), i když tam nepatří, mají svůj samostatný řád Zajíci (Lagomorpha). Svádí k tomu podobné znaky mezi oběma řády, jako jsou např. přední zuby zvané hlodáky - stále dorůstající zoubky, které si musí králíček pravidelně obrušovat (pokud to nezvládá sám nebo je má špatně rostlé, je potřeba to řešit u veterináře pravidelným zkracováním zoubků), nebo porod holých nevidomých mláďat. Hlavním rozdílem oproti hlodavcům je stavba zubů. Narozdíl od hlodavců mají v horní čelisti čtyři hlodáky, ve spodní dva.
Kostra králíka se vyvíjí nejrychleji do 6. měsíce života a proto zvláště v tomto období potřebuje dobrou výživu. Králík má 28 zubů (16 v horní čelisti, 12 v dolní čelisti). Řezáky (6) mohou ročně vyrůst až o 13 cm, takže si je králík musí mít o co brousit (větve). Od 18. dne stáří se králíčatům vyměňují zuby. Plný počet zubů dosáhne kolem 1 měsíce.
Jediným rozdílem mezi oběma zástupci čeledi Zajícovití, mezi zajícem a králíkem, je ve způsobu rozmnožování a odchovu mladých. Zatímco zajícové rodí své mladé v hnízdě již zcela osrstěné a s otevřenýma očima, jsou relativně okamžitě po porodu schopni se o sebe postarat (podobně jako morčata a činčily), králíci rodí mláďata ve vyhrabaných norách zcela holé, nevidomé a samostatně neschopné života. Malé králíčata se ještě cca 2-3 týdny vyvíjí v závislosti na péči matky a jejího mateřského mléka, než jsou schopni vylézt z hnízda. Vzájemné křížení králíka a zajíce není možné.
Zrak
Králičí zrak je uzpůsoben především k tomu, aby rychle zjistil blížící se nebezpečí - ať už přichází z kteréhokoli směru. Jeho oči jsou posazeny poměrně vysoko a ke všemu na stranách hlavy. To králíkovi umožňuje vidět skoro v rozsahu 360 stupňů, stejně tak jako vysoko nad hlavu. Má to však jeden háček - přímo před obličejem nevidí nic. To však vyrovnávají uši a nozdry. Důsledkem tohoto posazení očí se jeho zorné pole v jednom místě překrývá. Tento centrální slepý bod králíkovi neumožňuje prostorové (3D) vidění blízkých objektů. Králíci mají rovněž omezené vidění barev. Mohou například rozlišovat mezi vlnovou délkou, kterou vnímáme jako zelenou a modrou. Je však možné, že tyto barvy nevnímají tak jako my. Umí je však odlišit. Za horších světelných podmínek vidí králík naopak lépe než člověk. Ve srovnání s lidmi je však jeho obraz poněkud zrnitý. Proto se může stát, že se vyleká, když jinak jemu známý člověk nese v náručí nějaký velký předmět, který "deformuje" tvar lidského těla jinak, než jej normálně králík zná. Vzhledem k čichu a sluchu, který tyto nevýhody kompenzuje může pomoci například nějaké to vlídné slovo, pronesené k našemu ušáčkovi.
Králičí zrak je uzpůsoben především k tomu, aby rychle zjistil blížící se nebezpečí - ať už přichází z kteréhokoli směru. Jeho oči jsou posazeny poměrně vysoko a ke všemu na stranách hlavy. To králíkovi umožňuje vidět skoro v rozsahu 360 stupňů, stejně tak jako vysoko nad hlavu. Má to však jeden háček - přímo před obličejem nevidí nic. To však vyrovnávají uši a nozdry. Důsledkem tohoto posazení očí se jeho zorné pole v jednom místě překrývá. Tento centrální slepý bod králíkovi neumožňuje prostorové (3D) vidění blízkých objektů. Králíci mají rovněž omezené vidění barev. Mohou například rozlišovat mezi vlnovou délkou, kterou vnímáme jako zelenou a modrou. Je však možné, že tyto barvy nevnímají tak jako my. Umí je však odlišit. Za horších světelných podmínek vidí králík naopak lépe než člověk. Ve srovnání s lidmi je však jeho obraz poněkud zrnitý. Proto se může stát, že se vyleká, když jinak jemu známý člověk nese v náručí nějaký velký předmět, který "deformuje" tvar lidského těla jinak, než jej normálně králík zná. Vzhledem k čichu a sluchu, který tyto nevýhody kompenzuje může pomoci například nějaké to vlídné slovo, pronesené k našemu ušáčkovi.
Králíčci - základní info
17. března 2012 v 10:32 | Rosie | KrálíčciKrálík domácí je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky. Od druhé poloviny 16. století pak známe první barevná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii.Dnes je uznáváno asi 100 plemen králíků (65 základních, zbytek jsou rexové a zakrsklá plemena).
Zakrslá plemena jsou pak oblíbenými společníky malých dětí ve věku od 6 let.
Aljaška
Anglický beran
Anglický strakáč
Angora
Belgický obr
Belgický obr albín
Bílopesíkatý
Burgundský
Český albín
Český černopesíkatý
Český červený
Český luštič
Český strakáč
Činčila malá
Činčila velká
Deilenaar
Durynský/madagaskarový
Francouzský beran
Francouzský stříbřitý
Havana
Hermelín
Holandský
Holíčský modrý
Hototský bílý
Japonský
Kalifornský
Kastorex
Kříženci
Kuní
Kuní velký
Liščí
Malý beran
Marburský
Meklenburský strakáč
Míšeňský beran
Moravský bílý hnědooký
Moravský modrý
Německý obrovitý strakáč
Německý velký stříbřitý
Nitranský
Novozélandský
Perlový (divoce modrý)
Rexi malí
Rexi střední velikosti
Rexi zakrslí
Rhönský
Ruský
Rys
Saténový
Siamský
Siamský velký
Slovenský sivomodrý rex
Stříbřitý malý
Tříbarevný strakáč (černožlutý)
Tříslový
Velký světlý stříbřitý
Vídeňský
Zaječí
Zakrslý barevný
Zakrslý beran



























































